Jak naše myšlenky a pocity ovlivňují funkci našich genů aneb znáte epigenetiku?

Obsah

 

Vzpomínám si, jak jsem se před časem poprvé začet­la do knížky od Bruce Lip­tona. V té době jsem žila před­stavou, že nás, přede­vším teď mys­lím naše zdraví, neduhy a tělesné pro­porce, geny z velké části pře­durču­jí.

 

To, že exis­tu­je věda, která zkoumá a odhalu­je, jak naše myšlenky a poc­i­ty ovlivňu­jí naše tělo, a to až na úrovni genů, mi přiš­lo neu­věřitel­né a fascinující.

 

Před­ní biolog Bruce Lip­ton je jed­ním z odborníků, kteří se touto prob­lematik­ou zabý­va­jí. Lip­ton, který je považován za průkop­ní­ka v oblasti epi­genetiky, tvrdí, a výzkumy jeho i jeho kolegů také dokazu­jí, že naše myšlenky a poc­i­ty mají přímý vliv na funkci našich genů.

Podle Lip­tona naše geny nej­sou stat­ické struk­tu­ry, jak se dříve věři­lo. Naše DNA, na které se nacháze­jí geny, není pevně určená a nezměnitel­ná. Naopak, její funkce a pro­jevy mohou být ovlivněny vnější­mi fak­to­ry, jako je živ­ot­ní prostředí, stra­va, ale také naše myšlenky a pocity.

 

Tenkrát, když jsem tyto infor­ma­ce hlta­la, se ve mně zača­lo bor­tit jed­no z omezu­jících přesvědčení. Osvo­ji­la jsem si ho už v mládí od mamky, která ráda pronášela věty jako „svůj stín nikdy nepřekročíš“ nebo „máš, co Ti do vínku bylo dáno“.

 

Nut­no dodat, že tyto věty použí­vala nejčastěji jako obranu, když jsme se jí snažili přesvědčit, že by měla pře­s­tat s kouřením. Podle ní „buď něk­do má na rakov­inu plic umřít, anebo ne, s kouřením to nemá nic společného“. Ano, mys­lím, že i ona vždy věděla, že je to blbost.

Epi­geneti­ka jde však mno­hem dál v tom, jak prostředí, v kterém žijeme a které si utváříme, ovlivňu­je naše zdraví.


Jed­ním z klíčových myšlenek v Liptonově teorii je, že to, co vnímáme, má přímý vliv na naši biologii. Pokud vnímáme svět jako hrozivý a nepřá­tel­ský (ano, tře­ba v pří­padě stre­su­jící práce), naše tělo se přep­ne do režimu “boj nebo útěk”, což může vést k dlouhodobé­mu stre­su a zdravot­ním prob­lémům. Naopak, pokud vnímáme svět jako bezpečný a přá­tel­ský, naše tělo se uklid­ní, a pod­poří se tak jeho schop­nost regen­er­ace.

Ten­to kon­cept byl pop­sán již mno­ha studie­mi a setkáte se s ním i v mno­ha kurzech pomáha­jících se stre­sem, hub­nutím nebo uzdravením. Je důležitý, pro­tože ukazu­je, jak hluboce jsou naše myšlenky a poc­i­ty zakotve­ny v naší biologii. Pokud si udržu­jeme neg­a­tivní myšlenky a poc­i­ty, může to mít škodlivý vliv na naše zdraví a přinést rozličné i fatál­ní nemo­ci.

 

Naše tělo reagu­je na naše myšlenky a poc­i­ty ste­jně reál­ně, jako kdy­by byly fyz­ick­ou real­i­tou. To zna­mená, že pokud chceme být zdraví, musíme pečo­vat nejen o své tělo, ale také o svou mysl.

Liptono­va práce tak přináší nový pohled na zdraví a well­ness. Nejde jen o to, co jíme, jak čas­to cvičíme nebo jaký je náš genet­ický mater­iál. Jde také o to, jak se cítíme a jak vnímáme svět kolem nás. Pokud chceme být zdraví, musíme se naučit lépe kon­trolo­vat a řídit naše myšlenky a pocity.


Ve svě­tle Liptonovy teorie se tak nabízí celá řada strate­gií pro zlepšení naše­ho zdraví a pohody. Relax­ační tech­niky, jako je med­i­tace nebo jóga, mohou pomo­ci uklid­nit naši mysl a tělo. Poz­i­tivní afir­ma­ce mohou pomo­ci pře­for­mulo­vat naše neg­a­tivní myšlenky a poc­i­ty. A také se můžeme stát více vědomý­mi našich emocí a naučit se je lépe řídit.

 

S péčí o naše tělo i mysl jsme schop­ni aktivo­vat geny, které nám pomáha­jí cítit se plni energie, být zdraví, štíh­lí nebo vypa­dat mladě, a zároveň vyp­nout geny, které tomu škodí.

Liptono­va práce nám tak posky­tu­je fascin­u­jící a výz­nam­ný pohled na to, jak naše myšlenky a poc­i­ty ovlivňu­jí, jací jsme uvnitř i navenek. Ukazu­je nám, že máme mno­hem větší kon­trolu nad naším zdravím a pohodou, než jsme si dříve mysleli. A přede­vším nám dává nástro­je a strate­gie, jak tuto kon­trolu efek­tivně využívat.

 

Mně otevřela oči, dala mi nejdříve naději, a později jis­to­tu, že my sami jsme strůj­ci svého štěstí. Teď se práce s myšlenka­mi sta­la v mno­ha ohledech mým den­ním chlebem. Vím, že nám naše myšlenky urču­jí, jací jsme a jací budeme. Náš živ­ot neurču­je to, co se nám stane, ať je to coko­liv, ale to, jak to při­jmeme v podobě našich myšlenek a násled­ně našich činů.

Obsah

Líbil se vám článek?
Sdílejte ho dál.

Mohlo by se vám líbít: